Zjednodušeně lze říci, že u běžných, dostatečně tepelně izolovaných objektů (tzv. studené střechy) s podstřešním žlabem dochází k odtávání sněhu na střeše až při teplotách okolo bodu mrazu. Pro obvyklé žlaby s rozvinutým pláštěm 33 cm se používá výkon okolo 30 W/m žlabu i svodu. U nedostatečně tepelně izolovaných střešních konstrukcí (tzv. teplé střechy) dochází vlivem tepla pronikajícího střešním pláštěm k odtávání sněhu i při teplotách hluboko pod bodem mrazu. Z toho důvodu je nutné použít vyšší instalovaný výkon. Obvykle se používá výkon 40 - 60W/m.
V některých případech je potřeba otápět i úžlabí, ve kterých dochází k hromadění sněhu a ledu. V drsných klimatických podmínkách, při abnormálních zimách dochází i k hromadění sněhu a ledu na okrajích střech. Žlaby jsou pak zavaleny sněhem, odtávající voda přetéká přes okraj žlabu a vytváří rampouchy. V těchto případech je potřeba přistoupit k otápění okrajů střech. Většinou se otápí pruh pod zachycovači sněhu. Potřebný topný výkon pro úžlabí a kraje střech se pohybuje okolo 200 W/m2.
U průmyslových objektů a jiných rozsáhlých budov slouží často k odvodnění střech mezistřešní žlaby. Tyto žlaby často mívají větší šířku. Proto je potřeba počítat s výkonem 200 W/m2 na plochu žlabu.
